Prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc.

Rozhovory |

děkan Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích




Co považujete za největší konkurenční výhodu Vaší fakulty?

Největší výhodou v konkurenci ostatních fakult podobného zaměření je zcela jistě těsná vazba na jihočeská pracoviště Akademie věd, zejména na Biologické centrum v Českých Budějovicích a detašovaná pracoviště Botanického a Mikrobiologického ústavu AV ČR v Třeboni. Skutečnost, že původní Biologická fakulta (od roku 2007 Přírodovědecká fakulta) Jihočeské univerzity vznikla hned po listopadových změnách na počátku 90. let minulého století z iniciativy skupiny vědeckých pracovníků tehdejších ústavů Československé akademie věd, byla naprosto zásadní pro další rozvoj a směřování univerzitního vzdělávání a vědy na jihu Čech a zásadním způsobem přispěla k nastavení velmi kompetitivního prostředí v biologických vědách na území původního Československa. Jistě i v našich tradičních centrech vzdělanosti existuje případ od případu dobrá spolupráce mezi příslušnou fakultou a vědecko-výzkumnými pracovišti neuniverzitního typu, nikde tomu však není v tak velké míře a troufám si tvrdit, že nikde také nemají tyto vztahy tak výrazný symbiotický charakter.

 

Co je z Vašeho pohledu na vysokoškolském studiu nejpodstatnější?

Akademické svobody jako kategorický imperativ, jako podmínka nutná nikoliv však postačující, jako jasný vzkaz mocenským zájmům politických partají a mocenským lobby, ale také v akademickém prostředí bohužel přežívajícím starým strukturám z doby totality. Ten vzkaz zní: Tady jsme my, nesnažte se překročit tuto mez a respektujte pravidla slušného chování. Vyjádřeno ještě jinými slovy – akademické prostředí nejenom vysokoškolského studia musí být prostředím uctívajícím pravdu, potírajícím lež a respektujícím odlišnost názoru.

 

Libor Grubhoffer

Prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc.

 

Jak vzpomínáte na svá VŠ studia?

Vzpomínám s láskou a nostalgií, léta strávená na koleji Albertov a v Chemickém ústavu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze jsou zážitkem na celý život. Pohybovat se v laboratořích a posluchárnách, které byly v minulosti svědky působení Jaroslava Heyrovského a dalších vynikajících univerzitních profesorů a vědců, to samo osobě bylo povznášející ale navíc také zavazující. Při pohledu zpět si ale uvědomuji, že druhá polovina 70. let minulého století, kdy jsem na fakultě studoval, byla bohužel poznamenána stupňující se normalizací. Na fakultě nemohl zůstat učit a pracovat prakticky nikdo z talentovaných mladých absolventů, pokud nebyl členem komunistické strany. U našich oblíbených učitelů – většina z nich byla totalitními poměry odsouzena k nedobrovolnému setrvání v pozici věčných odborných asistentů či v lepším případě docentů – jsme pozorovali zřetelně příznaky beznaděje a odevzdanosti. A jenom ti, kteří měli štěstí a v uvolněných 60. létech vyjeli na Západ, často vzpomínali na poměry v laboratořích západních univerzit a vědeckých center. Vracím se tak k životadárnému významu akademických svobod, které v době mých studií byly neznámým nebo spíše zakázaným pojmem ostatně jako svoboda a demokracie.

 

Kdybyste si v současné době volil obor svého studia, podle jakých kritérií byste se rozhodoval? A který obor byste pravděpodobně vybral?

No, já jsem v tomto ohledu vskutku případ, volím v životě obvykle složitější cesty a složitější řešení a navíc mám ke všemu ještě potřebu být užitečný druhým lidem. K mému mládí patřily veliké ideály. Ty bych patrně měl i na prahu mého hypoteticky opakovaného mládí a rozhodování se o své nové životní cestě. A tak bych byl patrně opět puzen onou potřebou užitečnosti a pro takového mladého vědychtivé člověka je představa užitečnosti zcela zákonitě spojována s velkými objevy pro lidstvo, pro zdraví lidí. Patrně bych tedy opět nezaváhal a chtěl se věnovat vědě ve prospěch člověka a jeho zdraví. Pokud jde o univerzitní vzdělání směřoval bych tentokrát ale nejspíše na lékařskou fakultu, tu jsem totiž musel coby maturant oželet. Jako žáček na základní škole jsem totiž chodil na náboženství, a to na mém gymnáziu automaticky vylučovalo možnost podat přihlášku ke studiu medicíny a dalších oborů, kde v centru zájmu byl člověk (třeba učitelství nebo práva). Naštěstí je to už jen vzpomínka na neskutečnou zlovůli komunistických mocipánů, kteří však bohužel zdaleka neskončili v propadlišti dějin.








Související články




Komentáře