Student World

Proč by si měl uchazeč o vysokoškolské vzdělání podat přihlášku právě na Vaši školu?

Jednoduše řečeno, protože ho zajímají vědy o živé přírodě, zajímá ho, kam se posouvá aktuální odborná diskuse, čím se konkrétně zabývá špičkový výzkum, a zároveň chce studovat školu, jejíž absolventi se dobře uplatňují na trhu práce.

Která škola je Vaše alma mater a jak na studia na ní vzpomínáte?

Jsem absolventem naší školy, krátkodobě jsem navštívil řadu univerzit po celém světě, ale vždy jsem se cítil doma na České zemědělské univerzitě. Dodnes rád vzpomínám na profesora Vaňka, který mne učil nejen odborným znalostem, ale cílevědomé systematické práci, která kolikrát přinese plody až po delší době, ale vyplatí se. Nám mladým vědeckým pracovníkům říkával: „Štěstí přeje připraveným.“  a měl pravdu. Určitě by si i další výborní pedagogové a vědci zasloužili zmínku.

Prostředí ČZU považuji za jedinečné právě tím, že má klasický univerzitní kampus, snadno se seznámíte se studenty z dalších fakult, potkáváte vyučující během dne. Ta bezprostřední vstřícná atmosféra školy se mi líbila za studií a pečuji o to, aby se udržela i nadále.

Plánuje vedení školy kvůli projednávaným vládním škrtům nějak dodatečně změnit počet přijatých uchazečů pro akademický rok 2012/13?

Uvedené snižování příspěvku ze státního rozpočtu na limitovaný počet studentů je stále ještě v diskusi a debata o něm patří spíše na odborná setkání na ministerstvu. Primárně je nutné položit si otázku, jaké procento vysokoškolsky vzdělaných lidí považujeme za žádoucí a zda jsme na celospolečenské úrovni schopni vést diskusi o jejich počtu a zastoupení – kolik chceme mít lékařů, přirodovědecky a technicky vzdělaných lidí a kolik humanitně orientovaných vysokoškoláků.

Kolik studentů plánují Vaše fakulty přijmout ve srovnání s počtem podaných přihlášek?

Na ČZU se letos hlásí rekordní počet studentů (přes 23 000 studentů, meziroční nárůst o 15 % – pozn. red.), a přitom na republikové úrovni zájem o technické a přírodovědné obory klesá. Nedostatek odborníků v těchto oborech může vážně oslabit konkurenceschopnost naší ekonomiky. Přál bych si, abychom už z těchto důvodů mohli přijmout tolik uchazečů jako v minulém roce.

Zvažuje vaše škola v budoucnu zohledňovat státní maturity?

Ano, tuto možnost zvažujeme a testujeme v rámci podmínek přijímacího řízení na některých fakultách. Zároveň v zájmu transparentního a nezpochybnitelného přístupu k uchazečům postupujeme obezřetně.

Jaký je Váš postoj k zavedení zápisného a vysokoškolským reformám?

O reformě vysokého školství se hovoří opakovaně celá desetiletí. Nejdříve bylo v devadesátých letech minulého století snahou veřejné vysoké školství odclonit od bezprostředního vlivu politiky, nyní jsme svědky opačného pohybu kyvadla. Za principiální považuji respekt k akademické svobodě. Bez ní a bez unikátního a svébytného propojení vědy a vzdělávání univerzity nemohou existovat. Na druhé straně jsou veřejné školy z valné části financovány z veřejných prostředků. Proto je jistě korektní požadovat, aby reagovaly na celospolečenské potřeby, které by se měly promítat do komunikace a spolupráce s resortním ministerstvem.

Co se týče školného či zápisného, pocházím z malé vesnice a dobře vím, jak mnozí lidé obracejí v ruce každou korunu. Proto jsem – když už – tak pro zápisné v rozumné míře. Vnímám to ale spíše jako symbolický prvek upozorňující studujícího na to, aby si vážil možnosti studovat a snažil se studia dokončit v řádném termínu. Financování vysokého školství tento prvek neřeší. Ani výzkumy nedokazují, že by školné či zápisné mělo vliv na kvalitu výuky.

Pozorujete u studentů změny v přístupu ke studiu při srovnání současnosti s dobou, kdy jste do školství nastoupil?

Myslím, že v dřívějších dobách studenty ke studiu více motivovala zvídavost. Chtěli jsme prostě přijít věcem na kloub. Dnes mladí lidé chápou vzdělání více jako „investici“ do svého profesního i osobního rozvoje.

V čem vidíte pozitiva českého školství a kde jsou naopak nedostatky?

Pokud jde o kvalitu školství obecně – z pohledu studentů bylo dříve slyšet stesky na příliš teoretické vzdělávání v oblasti IT či cizích jazyků. Myslím si však, že pokud jde o zacílení výuky na potřeby cílové skupiny a využívání optimálních vzdělávacích metod, jsou dnes české školy na zcela srovnatelné úrovni. Alespoň pokud mohu sledovat diskuse v mezinárodních sdruženích univerzit, v nichž je ČZU členem.

Jako sůl potřebuje české vysokoškolské prostředí především stabilní a transparentní podmínky. Rezervy také vidím ve spolupráci s privátní sférou, respektive v přenosu výsledků výzkumu a inovací do praxe.

Rektor České zemědělské univerzity v Praze prof. Ing. Jiří Balík, CSc. (*1953), absolvoval Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské (předchůdkyně ČZU), kde následně nastoupil do doktorského studia na dnešní Katedře agroenvironmentální chemie a výživy rostlin, na níž působí dosud, od roku 2001 jako její vedoucí. V roce 1997 se stal členem vedení Agronomické fakulty a v roce 2000 byl jmenován prorektorem univerzity pro vědecko-výzkumnou činnost a později pro vztahy s odbornou veřejností). Rektorem ČZU byl jmenován v roce 2010.

autor Jakub Mazal