Základem porovnávání by měla být analýza studijních plánů jednotlivých oborů či doporučených průchodů studiem. Bývají obvykle dostupné na www stránkách jednotlivých fakult či kateder. Jedná se zpravidla o seznamy předmětů spolu s jejich rozsahem a informacemi, zda se jedná o předměty povinné či povinně volitelné, případně v jakém ročníku je doporučeno je absolvovat. Můžete tak například zjistit, že „…na managementu na fakultě XY je matematika povinná čtyři semestry, kdežto na fakultě AB jen první dva…“ atp. Studijní plány dostupné na internetu často obsahují i odkazy do informačního systému příslušné VŠ, kde se můžete o daných předmětech dozvědět výrazně více – mj. kdo, kdy a kde je učí.

Ukázky studijních plánů:

• Magisterský studijní program Právo a právní věda na Masarykově univerzitě v Brně
• …a tentž obor na Univerzitě Karlově v Praze

Navštivte přednášky oborů, na které se chcete hlásit

Přednášky na veřejných vysokých školách bývají veřejné. Využijte toho a jděte se podívat alespoň na některé z nich! Zvolte samozřejmě přednášky obsahově přiměřené – především ty, které patří mezi „prvácké“. Získáte tak přesnější představu o tom, jak vypadá daný obor při studiu na VŠ a zda je skutečně tím, čím byste se chtěli v budoucnu zabývat. Znám pár studentů, kteří po této zkušenosti mírně upravili své směřování (místo práv třeba zvolili politologii). Zkrátka: představy středoškoláka o tom, co obnáší daný obor, se od reality VŠ mnohdy velice liší – a účast na několika přednáškách může tento náhled zkorigovat. Návštěvou přednášek navíc získáte možnost přímo mluvit se studenty, kteří daný obor již studují a mohou vám poskytnout informace „trochu jiného charakteru než ty oficiální na dnech otevřených dveří“. Zvolili by si znovu tentýž obor, nebo by šli raději jinam?