Projekty se snažíme připravovat na míru podle reálných potřeb. Tak se například ukázalo, že děti v dětských domovech nemají velkou šanci vycestovat za hranice, seznámit se s jinými kulturami ani si pořádně procvičit angličtinu. Napadlo nás, že bychom do dětských domovů mohli pozvat studenty z jiných zemí, kteří by anglicky hovořili o své zemi a několik týdnů s dětmi procvičovali a rozvíjeli jejich jazykové znalosti.

A jaké máte první zkušenosti?

V prvním kole jsme kurzy uskutečnili v dětských domovech v Dolních Počernicích, v Klánovicích a v Ústí nad Labem. Dobrovolníci, které pro tuto myšlenku získáme, tráví pět až šest týdnů v dětském domově. Ukázalo se, že děti stojí nejen o vyprávění o cizích zemích, o procvičení angličtiny, ale také a hlavně o kamarádství. Je výborné, že dobrovolníci – zahraniční studenti – se dětem mohou věnovat celý den.

Jak získáváte zahraniční dobrovolníky?

AIESEC je celosvětová organizace s centrální databází, kam můžeme umístit informace o našem projektu a také tam vyhledávat možné zájemce. V prvním kole jsme měli devět zahraničních dobrovolníků. Samozřejmě se do projektu zapojují i naši studenti z ČZU jako projektoví manažeři, organizátoři, fundriseři a také zajišťujeme PR.

Co vás osobně na této práci baví?

Je úžasné být v kontaktu s lidmi z celého světa! To, co dělám, mne baví, má to pro mě smysl. Těší mne vidět, jak dětem otvírá obzory kontakt s dalšími lidmi, jak je to motivuje. Mě samotnou AIESEC na střední škole kdysi nasměroval k zájmu o jazyky a cizí kultury. Na univerzitě jsem se pak samozřejmě zapojila do AIESECu a chtěla bych se v této oblasti angažovat i po dokončení školy. Studuji hospodářská a kulturní studia, zajímá mne neziskový sektor.

Co chystáte v dalších měsících?

Aktuálně rozjíždíme druhé kolo kurzů pro dětské domovy. Ty chceme uplatnit v dalších deseti dětských domovech během letních měsíců a září. Plánujeme také letní školy angličtiny formou příměstských táborů pro děti a také máme rozpracovaný projekt pro seniory. Máme představu, že by zahraniční studenti vyprávěli o svých zemích a naši by předkládali, ale pochopitelně by nešlo jen o vyprávění. Také by se vařily cizokrajné speciality a podobně. Doufáme, že se nám podaří zaujmout a získat alespoň čtyřicet zahraničních dobrovolníků.

Zdroj: ČZU

Proč by si měl uchazeč o vysokoškolské vzdělání podat přihlášku právě na Vaši školu?

Jednoduše řečeno, protože ho zajímají vědy o živé přírodě, zajímá ho, kam se posouvá aktuální odborná diskuse, čím se konkrétně zabývá špičkový výzkum, a zároveň chce studovat školu, jejíž absolventi se dobře uplatňují na trhu práce.

Která škola je Vaše alma mater a jak na studia na ní vzpomínáte?

Jsem absolventem naší školy, krátkodobě jsem navštívil řadu univerzit po celém světě, ale vždy jsem se cítil doma na České zemědělské univerzitě. Dodnes rád vzpomínám na profesora Vaňka, který mne učil nejen odborným znalostem, ale cílevědomé systematické práci, která kolikrát přinese plody až po delší době, ale vyplatí se. Nám mladým vědeckým pracovníkům říkával: „Štěstí přeje připraveným.“  a měl pravdu. Určitě by si i další výborní pedagogové a vědci zasloužili zmínku.

Prostředí ČZU považuji za jedinečné právě tím, že má klasický univerzitní kampus, snadno se seznámíte se studenty z dalších fakult, potkáváte vyučující během dne. Ta bezprostřední vstřícná atmosféra školy se mi líbila za studií a pečuji o to, aby se udržela i nadále.

Plánuje vedení školy kvůli projednávaným vládním škrtům nějak dodatečně změnit počet přijatých uchazečů pro akademický rok 2012/13?

Uvedené snižování příspěvku ze státního rozpočtu na limitovaný počet studentů je stále ještě v diskusi a debata o něm patří spíše na odborná setkání na ministerstvu. Primárně je nutné položit si otázku, jaké procento vysokoškolsky vzdělaných lidí považujeme za žádoucí a zda jsme na celospolečenské úrovni schopni vést diskusi o jejich počtu a zastoupení – kolik chceme mít lékařů, přirodovědecky a technicky vzdělaných lidí a kolik humanitně orientovaných vysokoškoláků.

Kolik studentů plánují Vaše fakulty přijmout ve srovnání s počtem podaných přihlášek?

Na ČZU se letos hlásí rekordní počet studentů (přes 23 000 studentů, meziroční nárůst o 15 % – pozn. red.), a přitom na republikové úrovni zájem o technické a přírodovědné obory klesá. Nedostatek odborníků v těchto oborech může vážně oslabit konkurenceschopnost naší ekonomiky. Přál bych si, abychom už z těchto důvodů mohli přijmout tolik uchazečů jako v minulém roce.

Zvažuje vaše škola v budoucnu zohledňovat státní maturity?

Ano, tuto možnost zvažujeme a testujeme v rámci podmínek přijímacího řízení na některých fakultách. Zároveň v zájmu transparentního a nezpochybnitelného přístupu k uchazečům postupujeme obezřetně.

Jaký je Váš postoj k zavedení zápisného a vysokoškolským reformám?

O reformě vysokého školství se hovoří opakovaně celá desetiletí. Nejdříve bylo v devadesátých letech minulého století snahou veřejné vysoké školství odclonit od bezprostředního vlivu politiky, nyní jsme svědky opačného pohybu kyvadla. Za principiální považuji respekt k akademické svobodě. Bez ní a bez unikátního a svébytného propojení vědy a vzdělávání univerzity nemohou existovat. Na druhé straně jsou veřejné školy z valné části financovány z veřejných prostředků. Proto je jistě korektní požadovat, aby reagovaly na celospolečenské potřeby, které by se měly promítat do komunikace a spolupráce s resortním ministerstvem.

Co se týče školného či zápisného, pocházím z malé vesnice a dobře vím, jak mnozí lidé obracejí v ruce každou korunu. Proto jsem – když už – tak pro zápisné v rozumné míře. Vnímám to ale spíše jako symbolický prvek upozorňující studujícího na to, aby si vážil možnosti studovat a snažil se studia dokončit v řádném termínu. Financování vysokého školství tento prvek neřeší. Ani výzkumy nedokazují, že by školné či zápisné mělo vliv na kvalitu výuky.

Pozorujete u studentů změny v přístupu ke studiu při srovnání současnosti s dobou, kdy jste do školství nastoupil?

Myslím, že v dřívějších dobách studenty ke studiu více motivovala zvídavost. Chtěli jsme prostě přijít věcem na kloub. Dnes mladí lidé chápou vzdělání více jako „investici“ do svého profesního i osobního rozvoje.

V čem vidíte pozitiva českého školství a kde jsou naopak nedostatky?

Pokud jde o kvalitu školství obecně – z pohledu studentů bylo dříve slyšet stesky na příliš teoretické vzdělávání v oblasti IT či cizích jazyků. Myslím si však, že pokud jde o zacílení výuky na potřeby cílové skupiny a využívání optimálních vzdělávacích metod, jsou dnes české školy na zcela srovnatelné úrovni. Alespoň pokud mohu sledovat diskuse v mezinárodních sdruženích univerzit, v nichž je ČZU členem.

Jako sůl potřebuje české vysokoškolské prostředí především stabilní a transparentní podmínky. Rezervy také vidím ve spolupráci s privátní sférou, respektive v přenosu výsledků výzkumu a inovací do praxe.

Rektor České zemědělské univerzity v Praze prof. Ing. Jiří Balík, CSc. (*1953), absolvoval Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské (předchůdkyně ČZU), kde následně nastoupil do doktorského studia na dnešní Katedře agroenvironmentální chemie a výživy rostlin, na níž působí dosud, od roku 2001 jako její vedoucí. V roce 1997 se stal členem vedení Agronomické fakulty a v roce 2000 byl jmenován prorektorem univerzity pro vědecko-výzkumnou činnost a později pro vztahy s odbornou veřejností). Rektorem ČZU byl jmenován v roce 2010.

Zvítězila jste ve 4. ročníku soutěže Miss Maturita. Těší Vás, že Vám spolužáci a kamarádi dávali hlasy jako nejkrásnější maturantce?

Samozřejmě, že mám radost. Ze začátku jsem až takovou podporu nečekala, ale velice mě to potěšilo. Nejvíce mě podpořila rodina, lidé z našeho Gymnázia v Žamberku, kamarádi z karate, ale třeba i lidé, kteří mě znají jen od vidění a bydlí v Letohradu, odkud pocházím, nebo v okolí. Tímto bych chtěla všem moc poděkovat, vážím si toho.

Tušila jste, že zvítězíte? Jak jste hodnotila konkurenci v soutěži?

Nejdříve jsem si říkala, že to jen tak zkusím, ale s rostoucí podporou jsem to začala brát vážně, protože ceny se mi moc líbily. A konkurence? Do soutěže se zapojilo velké množství krásných dívek. Značná část z nich vypadala jako modelky a měla už i profi fotky. O tom ale tato soutěž naštěstí nebyla, byla o podpoře přátel a známých a jsem ráda, že mám okolo sebe takové lidi, kteří mě podrží.

Jedna z výher pro vítězku je nafocení profesionálního video a foto testu. Máte již zkušenosti s modelingem? Uvítáte tuto možnost pro svoji další prezentaci?

Ne, s modelingem zatím žádné zkušenosti nemám. Ale myslím, že to určitě bude zajímavá zkušenost.

Máte nadprůměrnou jazykovou výbavu – angličtina, němčina, ruština, italština. Využíváte tyto jazyky aktivně?

Ono to s těmi jazyky není zas tak nadprůměrné. Ve škole máme jako hlavní jazyky němčinu a angličtinu. Němčina mi jde o poznání lépe, anglicky jsem se zatím vždy domluvila, ale preferuji němčinu. Italsky se učím sama, zatím mám pár základů a domluvím se v základních situacích. A ve škole jsem chodila na seminář ruštiny, takže mám nějaké základy a základní situace také zvládám. V praxi se mi hodí i to minimum, co z italštiny a ruštiny umím, mám několik známých v cizině a ne všichni mluví dobře anglicky. Nejraději bych uměla od každého jazyku alespoň něco, abych se při cestování všude alespoň trochu dorozuměla. Hned po maturitě se chystám zlepšit italštinu a láká mě španělština.

Která z výher Vás nejvíce těší?

Nejvíce mě těší výhra ročního studia angličtiny, tam mám mnoho co zlepšovat, a jazykového kurzu v jarním semestru. Pak také jazykový pobyt od společnosti EF. Ráda vylepšuji své jazykové dovednosti.

Jaké máte pocity z maturity? Jaká je Vaše příprava?

V poslední době jsem se věnovala především přijímačkám, část už mám úspěšně složenou a ještě teď druhou. Myslím, že k maturitě se stihnu připravit, udělám si systematický plán a půjde to. Navíc něco už umím.

V profilu jste uváděla, že se po maturitě chystáte na práva do Prahy či do Brna. Co byste chtěla dělat po škole?

Chtěla bych si vystudovat práva, ale právničkou bych byla nerada. Táhne mě to do ciziny. Nejvíce by mě lákala třeba práce na ambasádě.

Věnujete se několika sportům, zbývá Vám čas ještě na nějaké koníčky?

Závodně se věnuji pouze karate. Ty ostatní sporty jsou pouze doplňkové, k udržení všeobecné fyzické kondice, která je potřeba pro každý sport, protože na trénincích se věnujeme jen speciální fyzičce. Většinou trénujeme v tělocvičně, tak je příjemná změna jít si ven zaběhat nebo zaplavat. Baví mě mnoho aktivit, ale ne všemu se mohu věnovat, protože trénování mi zabere dost času. Avšak jeden z mých nejoblíbenějších koníčků, kterým je cestování, je naštěstí s karate spojený. Díky výjezdům s reprezentací se podívám do koutů světa, kam bych asi na dovolenou nikdy nejela. I když je to dost finančně náročné. Dříve jsem i tancovala a chodila do hudební školy, takže umím hrát na zobcovou a příčnou flétnu a trochu na kytaru. Do klubů moc nechodím, vadí mi ten zakouřený prostor. Občas ale přece jen někam vyrazím, většinou jsou to však metalové koncerty, kam chodím s přáteli. Těším se na léto, to budou venku.

Chtěla byste příštím účastnicím soutěže Miss Maturita něco vzkázat?

Určitě aby se slečny nebály přihlásit, vyhrát může každý a byla by škoda to nezkusit. Také aby si nebraly k srdci jedovaté komentáře od lidí, kteří je v životě neviděli, neznají je a ani si nepřečetli pravidla, tudíž irelevantně argumentují a snaží se člověka jen shodit. Člověk se přece nemůže zavděčit každému, ani by neměl chtít, má-li trochu sebeúcty.

5. ročník soutěže začne 5. září 2012. Více informací o letošním ročníku se dočtete v našem článku. Detaily najdete na webu pořadatele.

Zdroj: MissMaturita.cz

Co je z Vašeho pohledu na vysokoškolském studiu nejpodstatnější?
Záleží na tom, z jakého pohledu. Patřím k těm, kteří pozorují s jistými obavami vývoj vedoucí k redukci vysokoškolského vzdělání na čistě profesní přípravu. Uplatnění na trhu práce je jistě významným parametrem, nikoliv však jediným. Ještě podstatnější je z mého pohledu získání schopnosti kriticky myslet, získat resp. kultivovat svůj všeobecný přehled a naučit se zaujímat morálně integrované hodnotové soudy. Konrad Paul Liessmann (autor knihy Teorie nevzdělanosti, pozn. red.) mi mluví z duše.

Doc. JUDr. Ivan Malý, CSc.

Jak vzpomínáte na svá VŠ studia?
Popravdě řečeno, nevzpomínám na ně skoro vůbec. Studoval jsem v jiném století, jiné době, jiné zemi… i to právo bylo tehdy jiné. Ale když už jsem tázán, musím připustit, že výběr své alma mater jsem vždycky považoval za až nezaslouženě šťastný. Jako středoškolák jsem patřil mezi ty nevyhraněné. Bavilo mne leccos, tedy kromě chemie, pokud si vzpomínám. V podstatě jsem se pro brněnskou právnickou fakultu rozhodl až na poslední chvíli. A nikdy nelitoval, jakkoliv jsem už před ukončením fakulty více méně tušil, že se klasickou právničinou živit nechci a nebudu. V tom mě mimořádně utvrdily necelé dva roky praxe úředníka tehdejšího ONV. Na druhou stranu, z některých věcí, o kterých jsme mluvili v dějinách a teorii práva, žiji dodnes, jakkoliv je právní systém zcela odlišný od toho, který jsme tehdy studovali. Nemluvě o kontaktech, které si každý vysokoškolák ze svých studií odnáší a které jsou k nezaplacení.

Kdybyste si v současné době volil obor svého studia, podle jakých kritérií byste se rozhodoval? A který obor byste pravděpodobně vybral?
Těžko říci. Rozhodně bych se především snažil studovat to, co mne zajímá, baví a mám pro to potřebné předpoklady. Asi bych zvolil spíše obor studia, který je koncipován relativně široce než úzkou specializaci, ale to souvisí s tím, že si obvykle rád nechávám zadní dvířka.
Do určité míry bych asi bral v úvahu i situaci na trhu práce a průměrné nástupní platy, ale obojí až sekundárně. Věřím, že pro šťastný život je lepší být špičkovým učitelem či sociologem než špatným informatikem či právníkem.
Rozhodně bych pečlivě vybíral  školu, na kterou se hlásit. Měla by mít dobrou pověst, protože její diplom je prestižnější. Chtěl bych mít šanci, že při studiu potkám zajímavé a úspěšné osobnosti. A pokud bych se nerozhodl studovat přímo v zahraničí, bylo by pro mě důležité, jaké nabízí škola možnosti v oblasti studentských mobilit, protože přímá zkušenost s dlouhodobým výjezdem do zahraničí je mimořádně přínosná.

Co je z Vašeho pohledu na vysokoškolském studiu nejpodstatnější?
Schopnosť orientovať sa v probléme a vedieť ho riešiť – či už sám, alebo v tíme.

Jak vzpomínáte na svá VŠ studia?
S odstupom času sú to stále krajšie časy, a už i tá vojenská katedra začína mať svoje kúzlo…

Kdybyste si v současné době volil obor svého studia, podle jakých kritérií byste se rozhodoval? A který obor byste pravděpodobně vybral?
Voľba odboru je niečo ako voľba životného partnera, dávka životnej múdrosti by bola neoceniteľná, ale človek sa obyčajne rozhoduje v mladíckom nadšení. Každopádne by to mal byť partner do nepohody, s ktorým vám bude dobre, a ktorý vás podrží i vtedy, keď sa nedarí. A keď to budete brať takto a máte svojho partnera rád, ako asi odpoviete na položenú otázku, koho by ste si dnes zobrali?

Prof. RNDr. Juraj Ševčík, Ph.D.
Vystudoval analytickou chemii na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci a po čtyřletém působení v psychiatrické léčebně v Pezinku se na fakultu vrátil jako odborný asistent. Habilitoval v roce 1998 a od roku 2003 je profesorem na Katedře analytické chemie. Zabývá se především elektromigračními metodami, analýzou biologicky aktivních a chirálních látek a on-line prekoncentračními technikami. V těchto oblastech publikoval více než 60 původních časopiseckých prací. Je členem České společnosti chemické, The American Chemical Society a The Royal Society of Chemistry. Svou činností významně přispívá k popularizaci chemie na základních a středních školách. Je ženatý a má dvě děti.

Největší výhodou v konkurenci ostatních fakult podobného zaměření je zcela jistě těsná vazba na jihočeská pracoviště Akademie věd, zejména na Biologické centrum v Českých Budějovicích a detašovaná pracoviště Botanického a Mikrobiologického ústavu AV ČR v Třeboni. Skutečnost, že původní Biologická fakulta (od roku 2007 Přírodovědecká fakulta) Jihočeské univerzity vznikla hned po listopadových změnách na počátku 90. let minulého století z iniciativy skupiny vědeckých pracovníků tehdejších ústavů Československé akademie věd, byla naprosto zásadní pro další rozvoj a směřování univerzitního vzdělávání a vědy na jihu Čech a zásadním způsobem přispěla k nastavení velmi kompetitivního prostředí v biologických vědách na území původního Československa. Jistě i v našich tradičních centrech vzdělanosti existuje případ od případu dobrá spolupráce mezi příslušnou fakultou a vědecko-výzkumnými pracovišti neuniverzitního typu, nikde tomu však není v tak velké míře a troufám si tvrdit, že nikde také nemají tyto vztahy tak výrazný symbiotický charakter.

Co je z Vašeho pohledu na vysokoškolském studiu nejpodstatnější?

Akademické svobody jako kategorický imperativ, jako podmínka nutná nikoliv však postačující, jako jasný vzkaz mocenským zájmům politických partají a mocenským lobby, ale také v akademickém prostředí bohužel přežívajícím starým strukturám z doby totality. Ten vzkaz zní: Tady jsme my, nesnažte se překročit tuto mez a respektujte pravidla slušného chování. Vyjádřeno ještě jinými slovy – akademické prostředí nejenom vysokoškolského studia musí být prostředím uctívajícím pravdu, potírajícím lež a respektujícím odlišnost názoru.

Prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc.

Jak vzpomínáte na svá VŠ studia?

Vzpomínám s láskou a nostalgií, léta strávená na koleji Albertov a v Chemickém ústavu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze jsou zážitkem na celý život. Pohybovat se v laboratořích a posluchárnách, které byly v minulosti svědky působení Jaroslava Heyrovského a dalších vynikajících univerzitních profesorů a vědců, to samo osobě bylo povznášející ale navíc také zavazující. Při pohledu zpět si ale uvědomuji, že druhá polovina 70. let minulého století, kdy jsem na fakultě studoval, byla bohužel poznamenána stupňující se normalizací. Na fakultě nemohl zůstat učit a pracovat prakticky nikdo z talentovaných mladých absolventů, pokud nebyl členem komunistické strany. U našich oblíbených učitelů – většina z nich byla totalitními poměry odsouzena k nedobrovolnému setrvání v pozici věčných odborných asistentů či v lepším případě docentů – jsme pozorovali zřetelně příznaky beznaděje a odevzdanosti. A jenom ti, kteří měli štěstí a v uvolněných 60. létech vyjeli na Západ, často vzpomínali na poměry v laboratořích západních univerzit a vědeckých center. Vracím se tak k životadárnému významu akademických svobod, které v době mých studií byly neznámým nebo spíše zakázaným pojmem ostatně jako svoboda a demokracie.

Kdybyste si v současné době volil obor svého studia, podle jakých kritérií byste se rozhodoval? A který obor byste pravděpodobně vybral?

No, já jsem v tomto ohledu vskutku případ, volím v životě obvykle složitější cesty a složitější řešení a navíc mám ke všemu ještě potřebu být užitečný druhým lidem. K mému mládí patřily veliké ideály. Ty bych patrně měl i na prahu mého hypoteticky opakovaného mládí a rozhodování se o své nové životní cestě. A tak bych byl patrně opět puzen onou potřebou užitečnosti a pro takového mladého vědychtivé člověka je představa užitečnosti zcela zákonitě spojována s velkými objevy pro lidstvo, pro zdraví lidí. Patrně bych tedy opět nezaváhal a chtěl se věnovat vědě ve prospěch člověka a jeho zdraví. Pokud jde o univerzitní vzdělání směřoval bych tentokrát ale nejspíše na lékařskou fakultu, tu jsem totiž musel coby maturant oželet. Jako žáček na základní škole jsem totiž chodil na náboženství, a to na mém gymnáziu automaticky vylučovalo možnost podat přihlášku ke studiu medicíny a dalších oborů, kde v centru zájmu byl člověk (třeba učitelství nebo práva). Naštěstí je to už jen vzpomínka na neskutečnou zlovůli komunistických mocipánů, kteří však bohužel zdaleka neskončili v propadlišti dějin.

Kromě bohaté nabídky oborů je podle mne důležité, že si studenti v rámci svých oborů volí bakalářské, diplomové a doktorské práce z nabízených témat, která jsou vždy součástí širších výzkumných úkolů a naučí se tak aplikovat teoretické znalosti na konkrétní problematiku. Díky tomu, že máme dostatek svých vlastních akademických pracovníků a nejsme závislí na „létajících profesorech“, mají naši studenti zajištěnu i možnost prakticky kdykoliv konzultovat své problémy s příslušným vedoucím práce. K tomu přispívá i to, že co do počtu studentů nejsme škola velká a studentům se tak můžeme věnovat skutečně individuálně. Velkou výhodou pro výběr zajímavých témat je i skutečnost, že VŠCHT Praha je typickou výzkumnou univerzitou. Pokud přepočteme naše vědecké výsledky (ať už podle počtu článků v renomovaných časopisech či dle metodiky používané Radou pro výzkum, vývoj a inovace) na jednoho akademického pracovníka, řadíme se do čela českých VŠ.

Další plus, které si teď vybavuji, je zájem domácího i zahraničního průmyslu a výzkumných pracovišť o naše absolventy. Je vždy příjemné, když při jednáních na nějakém pracovišti jdu chodbou a na dveřích vidím jména našich bývalých posluchačů.

Z pohledu uchazeče o studium u nás bych asi ocenil i fakt, že na fakultu přijímáme bez přijímacích zkoušek, pouze na základě výsledků SŠ studia.

Důležitá je i široká nabídka možností, jak strávit část studia v zahraničí. Zde má naše fakulta kromě výměn v rámci programů EU i řadu přímých spoluprací se zahraničními univerzitami.

Co je z Vašeho pohledu na vysokoškolském studiu nejpodstatnější?

Obecně řečeno, vysokoškolská studia by měla připravit člověka na to, aby se dokázal v životě dobře uplatnit. Toto zní téměř jako klišé, pokud si neuvědomíme, že předchozí obecné tvrzení má dvě zcela konkrétní roviny. Zaprvé, student by se měl naučit základní dovednosti a znalosti nutné pro profesionální práci ve zvoleném oboru, zjednodušeně řečeno, naučit se základy svého „řemesla“. Zadruhé a to je přinejmenším stejně důležité, by si měl tyto znalosti zafixovat a rozvinout při práci na konkrétních tématech, aby se je naučil využít v praxi. Důležité proto je, aby ve studijním plánu bylo pamatováno nejen na získání teoretických znalostí při přednáškách, ale aby posluchač v rámci vypracování seminárních, bakalářských, diplomových a případně doktorských prací přišel do kontaktu s řešením skutečných problémů, ať už vědeckého rázu či – zvláště na technicky orientovaných fakultách – problémů důležitých pro český nebo zahraniční průmysl. To má při dobře vedených pracích i důležité vedlejší kladné efekty – naučí se pracovat v týmu, neboť u nás neřeší nějakou cvičnou problematiku, ale pracuje na tématech, která jsou součástí buď základního výzkumu v rámci grantů nebo na tématech řešených spolu s průmyslem. Kromě toho se naučí plánovat výzkum a své výsledky i prezentovat a diskutovat o nich, získá tedy zaměstnavateli oceňované tzv. měkké dovednosti. Samozřejmě pro uplatnění v životě musí být tyto soft skills provázeny odbornými znalostmi. Jedno bez druhého by bylo bezcenné.

Jak vzpomínáte na svá VŠ studia?

Zcela jistě v dobrém. To je samozřejmě dáno i tím, že na mládí člověk vzpomíná rád. Určitě mohu říct, že jsem si během studií našel řadu přátel, se kterými se stýkáme dodnes a na studia vzpomínáme společně. Nakonec minulý rok slavil můj mateřský ústav sto let od založení a bylo úžasné poslouchat nejen své přímé spolužáky, ale i kolegy mnohem starší či naopak mladší, jak si s láskou a humorem připomínají svá studentská léta. Já mám nakonec živé vzpomínky na studia nejen každý den ve škole, ale i doma, protože jsem se oženil se spolužačkou.

Kdybyste si v současné době volil obor svého studia, podle jakých kritérií byste se rozhodoval? A který obor byste pravděpodobně vybral?

Když bych se přenesl do svých 18ti let, tak by jednoznačně vedla otázka, zda mne bude vybraný obor či obory na vybrané fakultě bavit, a zda mne bude bavit i jako profesionála po absolutoriu. Studovat něco jen proto, abych získal jakýkoliv titul by mi přišlo jako ztráta času. Určitě bych využil dnů otevřených dveří a kromě oficiálních nabídek se snažil zeptat současných studentů či nedávných absolventů, jak se jim na fakultě líbilo. Právě ti totiž mohou říci, jak se na daném oboru či fakultě studuje, zda tam převažují lidé, kteří se studentům ochotně věnují. Navíc právě při těchto akcích člověk zjistí, že nabídka oborů je širší, než si původně myslel. Já jsem třeba jako absolvent gymnázia rozeznával chemii anorganickou a organickou, trochu jsem tušil o chemii fyzikální a analytické. Až na fakultě se mi otevřel i svět chemie materiálů, který mne fascinuje (a živí) dodnes. Jistě by mne zajímala i kritéria pro přijetí na fakultu, zda jsou nutné přijímací zkoušky a jaké. Občas se totiž zdá, že na některých typech škol jsou přijímačky to nejtěžší a pak už vystuduje většina přijatých. V takovém případě bych asi váhal s odpovědí na otázku, co mi může taková škola dát nového.

Z dnešního pohledu člověka, který se již dlouho pohybuje v univerzitním prostředí, bych se zajímal i o to, zda má vybraná fakulta své vlastní pedagogy, docenty a profesory, nebo je z velké míry závislá na lidech, kteří tam jen jednou za čas přijedou, odpřednáší a zase odletí jinam. Důležité je totiž nejen poslouchat přednášky, ale také mít zvláště při přípravě bakalářských a diplomových prací možnost průběžně konzultovat svoje výsledky s vedoucím práce. Jistě by mne zajímalo, jaké je uplatnění absolventů, a jak jsou s nimi potenciální zaměstnavatelé spokojeni. Tady mne těší, že vedoucí pracovníci průmyslových podniků i výzkumných pracovišť naše absolventy cení vysoko. S tím souvisí i pověst vybrané fakulty v odborných kruzích. Hledisko, které se třeba uchazečům může zdát příliš vzdálené, ale právě o kvalitě fakulty velmi dobře vypovídá je, zda se ve významné míře zabývá vědou a výzkumem. Podle mého fakulta se zanedbatelným, či snad dokonce žádným výzkumem, nemůže dobře připravit své studenty a vybavit je nejnovějšími poznatky.

Odpověď na druhou část otázky je jednoduchá a myslím, že i vyplývá z předchozího textu – opět bych si vybral obor, který by mne přivedl k mé dnešní specializaci – sklu, keramice a biomateriálům, což je v případě bakalářského studia na naší fakultě obor nazvaný Chemie a technologie materiálů. Určitě bych ale nebyl zklamaný, ani kdybych si vybral jiný obor na FCHT či obecně na VŠCHT Praha. Na všech jsou totiž lidé, které jejich obor baví, a kteří se o své zkušenosti a znalosti rádi podělí se svými studenty.

Prof. Ing. Aleš Helebrant, Csc.

Vystudoval obor Technologie silikátů na Fakultě chemické technologie VŠCHT v Praze. Na téže fakultě obhájil v roce 1998 habilitační práci na téma Kinetika interakce křemičitých skel s vodnými roztoky a od roku 2000 zde působí jako vedoucí Ústavu skla a keramiky. V roce 2006 byl jmenován profesorem a zvolen děkanem fakulty. Je členem českých i zahraničních sklářských společností a předsedá organizačnímu výboru International Congress on Glass, který se bude konat za dva roky v Praze.

Co je z Vašeho pohledu na vysokoškolském studiu nejpodstatnější?
Získání širšího teoretického základu s odborným rozhledem a praktickými poznatky ve vybraných oborech. To umožňuje absolventovi jednak lepší uplatnění v praxi a zároveň možnost rychlého osvojení nových znalostí a dovedností. To je velmi důležité, neboť absolvent bude v praxi cca 40 let! Lze jen velmi obtížně odhadnout, kam až se posune vývoj techniky, technologií i společenskovědních disciplín.

Ing. Miroslav Richter, Ph.D. EUR ING

Jak vzpomínáte na svá VŠ studia?
Na léta studií snad každý vzpomíná rád, krušné chvíle zůstávají časem v ústraní. Absolvování vysokoškolského studia na VŠCHT v Praze a doktorského studia na Fakultě chemicko-technologické v Pardubicích mi umožnilo pracovat a dělat právě to, co mě zajímá a baví, dosáhnou právě toho, čeho jsem dosáhl. Že se vše přímo promítá do mého osobního života a života rodiny je jasné.

Kdybyste si v současné době volil obor svého studia, podle jakých kritérií byste se rozhodoval? A který obor byste pravděpodobně vybral?
Z výše uvedeného je patrné, že bych se jinak nerozhodoval.



Fakulta podnikatelská už 18 let připravuje studenty pro ekonomické a manažerské pozice. Jsme součástí VUT v Brně, nejstarší vysoké technické školy. Snažíme se o orientaci našich studentů pro průmyslovou sféru. Navazujme tak na slavné období, kdy se na technice vychovávali komerční inženýři. Právě propojení podnikové sféry a studijních programů je typické pro naši fakultu. Jsme velmi hrdí na to, že se nám daří partnerské vazby rozšiřovat také do zahraničí. Máme velmi bohatou síť (asi 50) partnerských universit nejenom v Evropě, ale i na Blízkém Východě, jižní i severní Americe a nově také v Asii. Studenti mohu během studia strávit semestr, výjimečně i dva semestry, na zahraniční vysoké škole. To je pro ně jistě velká životní zkouška i zkušenost. Kromě studia nabízíme studentům pestrý společenský a sportovní život. Ostatně, přijďte si zatančit na fakultní ples 18.2. a přesvědčte se sami.

Co je z Vašeho pohledu na vysokoškolském studiu nejpodstatnější?

Vysoká škola by měla studenty vybavit dobrými znalostmi v oboru. Ne proto, aby přišli do praxe a byli nechytřejší, ale proto, aby je to, co studovali, bavilo. A baví nás to, čemu rozumíme a v čem jsme dobří. Učit se musíme celý život. Naučit se učit, by mělo být podle mého soudu dalším výsledkem studia. Občas říkám svým studentům, že studují také proto, aby na škole lidsky dospěli a dozráli. Poznali svoje přednosti a možnosti, poznali sami sebe. Myslím, že by měla škola přinést taky kamarády. Pokud studenti mají mnoho jiných zájmů, tak se jim nedaří pěstovat přátelství se spolužáky, a to, domnívám se, je škoda.

Doc. RNDr. Anna Putnová, Ph.D., MBA

Jak vzpomínáte na svá VŠ studia?

Dobře a ráda. Studovala jsem v 80. létech (nechce se mi napsat minulého století, ale s tím už nic nenadělám) na Přírodovědecké fakultě UJEP, dnes Masarykově universitě. Studium to bylo náročné a jsem za to dodatečně svým pedagogům vděčná. Tehdy nebylo zvykem mít brigády během semestru, asi bychom to ani časově nezvládli. Ale byl čas na kamarádství, snění, studentské recese. Vlastně z toho krásného životního období žiji dodnes.

Kdybyste si v současné době volila obor svého studia, podle jakých kritérií byste se rozhodovala? A který obor byste pravděpodobně vybrala?

Bojím se, že už jsem raněná podnikovou slepotou. Jsem absolventkou Gymnázia Slovanské náměstí v Brně, maturovala jsem z latiny a technické obory jsem považovala pro sebe za nevhodné. Dnes to vidím úplně jinak. Líbí se mi mezi techniky, mám ráda jejich přesné myšlení a vyjadřování. Obdivuji jejich systémový přístup k řešení problémů i každodenního života. Technici mívají dobře strukturovanou formu uvažování. To mám ráda. S dnešní znalostí bych šla studovat technický obor. Když se inženýr vydaří, je to radost s ním spolupracovat či žít. Mimochodem, jednoho jsem si taky vzala.

Co je z Vašeho pohledu na vysokoškolském studiu nejpodstatnější?
Na vysokoškolském studiu za rozhodující považuji zvládnout potřebné množství znalostí a následně se naučit je třídit a vyhodnocovat – odlišovat podstatné od nepodstatného a vytvářet si svůj názor na danou problematiku.

Jak vzpomínáte na svá VŠ studia?
Studijní léta považuji za jedno z nejhezčích období života a vzpomínám rád se svými spolužáky, kolegy na různé zážitky ze studií a akcí, které jsme si užívali.

Kdybyste si v současné době volil obor svého studia, podle jakých kritérií byste se rozhodoval? A který obor byste pravděpodobně vybral?
Obor bych si vybral stejný – medicínu. Kritéria, která by studenti měli volit – rozhodující je zájem o daný obor, a také možnosti uplatnění v daném oboru ve společnosti u nás či v zahraničí. Školu bych volil dle její historie a tradice, výsledků jejich absoloventů a nesnažil bych se co nejsnáze někde získat vysokoškolský titul.

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc. MBA
Narozen 1966 v Praze. Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze (1990) a Pražskou mezinárodní manažerskou školu při VŠE Praha (2003). V r. 1996 se stal docentem pro obor lékařská chemie a biochemie a v r. 2001 v témže oboru profesorem. V roce 2000 získal titul doktora lékařských věd, v roce 2007 byl jmenován profesorem honoris causa Státní lékařské University J. Y. Horbachevského v Ternopilu a v roce 2008 hostujícím profesorem na Lékařské fakultě Univerzity v Záhřebu.
Působí od r. 1990 na pražské 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a zároveň ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, kde je ve funkci zástupce LP náměstka pro komplement. Od r. 1999 je ve funkci přednosty Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky a vedoucího Referenční laboratoře Ministerstva zdravotnictví pro klinickou biochemii. Od r. 2005 je děkanem fakulty. Od roku 2009 působí jako poradce ministra školství, mládeže a tělovýchovy.
Jeho vědecká práce je zaměřena na problematiku oxidačního stresu, nových diagnostických metod a metabolismu alkoholu. V postgraduální výuce je školitelem v oboru biochemie a patobiochemie. Je hlavním autorem 4 monografií, více než 170 odborných publikací a přednesl více než 400 přednášek v ČR i v zahraničí. Je vedoucím redaktorem časopisu Folia Biologica a Adiktologie. Je členem řady českých a mezinárodních odborných společností, např. člen České lékařské akademie, předseda České společnosti klinické biochemie, vědecký sekretář České společnosti pro biochemii a molekulární biologii, předseda Výkonného výboru FEBS (Mezinárodní federace společností pro biochemii a molekulární biologii), člen pracovních skupin evropské a světové společnosti klinické chemie (IFCC a EFCC).
Obdržel řadu ocenění – cena České společnosti klinické biochemie za nejlepší publikaci, cena předsednictva ČLS JEP za nejlepší publikaci, cena rektora UK za nejlepší vědeckou publikaci v lékařských a farmaceutických vědách.